Vždy jsem si myslel, že většina projektů stojí především na nadšení a zapálení pro věc. Opravdu kvalitní projekty jsou však také o hloubce a tedy sakra tvrdé práci (!!!). Když jsme si minulý rok, pár dní před povodní, plácli s obcí Lipová-lázně, ani zdaleka jsme netušili, co vše bude potřeba obětovat, aby mohla vzniknout alespoň základní verze knihy. Zvlášť když hned po povodni došlo k uzavření jesenického archivu a k většině materiálů se nedalo dostat.
Obcí Lipová-lázně se totiž posledních osmdesát let nikdo pořádně (kromě Němců a agitek s ohledem na kamenoprůmysl a Frývaldovskou stávku) nezabýval. Brzy tak bylo jasné, že práce na knize nebude žádný med. Hned na začátku jsme narazili na problém s místními názvy – u mnohých bylo potřeba vytvořit český ekvivalent a, co bylo ještě těžší, určit který kopec, potok, či místo v krajině vlastně označují. Opakovaným pročítáním popisů a procházkami po okolí obce se však již během podzimu většina z těchto nejasných lokalit začala pomalu vyjasňovat.
Dalším oříškem byly obrazové materiály. Na jednu stranu jich bylo požehnaně, přeci jen Lipová byla jakožto lázeňská obec často fotografovaná. Na druhou stranu ale byly mnohé budovy po válce strhnuty a některé, i když velice kvalitní fotografie, se prostě spolehlivě určit nedaly. Zoufalství bývalo o to větší, čím byl daný záběr lepší – a přesto se ho nedařilo přiřadit ke konkrétnímu místu. Nakonec však zvítězila trpělivost a díky pečlivému prohlížení téměř všech z původních pěti set předválečných lipovských domů se podařilo určit více jak padesát do té doby neidentifikovaných obrázků.
K úplnosti chyběly publikaci ještě autentické texty, především takové, které by přímo navazovaly na již shromážděné fotky. Pomohly nám hlavně tzv. Heimatbriefy, z nichž jsme sice měli k dispozici necelou polovinu, přesto právě střípky z jejich článků určovaly směr celé publikace. Bývaly dny, kdy se během několika hodin podařilo rozluštit třeba i pět záhad nebo nejasností najednou – právě to jsou chvíle, které autora naplňují nejvíce. Ten okamžik, kdy se jednotlivé dílky mozaiky začnou skládat dohromady a konečně se vyjeví celý obraz!
Díky této trpělivé práci se ze zapomenutých koutů vynořila nová fakta. Ožil šprýmař Schnaubert ze železniční zastávky Na Pomezí a jeho neuvěřitelné historky, znovu povstala zvonička poblíž Dobré vody v Horní Lipové a podařilo se objevit i dosud žijícího přímého potomka Johanna Schrotha – který sám o svém původu nic netušil... Ne vždy však stačilo pouze pozorně číst a objevovat. Záhadná, a přitom pro meziválečný život obce důležitá persóna jihomoravského podnikatele Dokoupila byla v německých textech zcela opomíjena. Z hlubokého zoufalství nás však zachránila šťastná náhoda, jeden z jeho potomků se totiž sám ozval a pomohl nám tak alespoň skromně (téma Lipové patřilo v rodině k tabuizovaným tématům) doplnit medailonek této osobnosti. Podobným způsobem se podařilo rozluštit také několik fotografií. Za zcela neuvěřitelné považujeme objevení dvou na sobě nezávislých snímků roubenky z Lipové, které svědčily o existenci téhož stavení, aniž by existovalo jakékoli další určení. Teprve detailní prozkoumání kvalitních panoramatických pohledů obce ukázaly na místo, kde toto do té doby anonymní stavení stálo (viz str. 7 v knize).
Je to také snad poprvé, kdy lipovské lázně vystoupily ze stínu těch jesenických. Dosud vždy totiž Gräfenberk Lipovou ve všem předběhl. Velice si vážíme důvěry, kterou nám projevila obec Lipová-lázně, Schrothovy léčebné lázně a řada jednotlivců, kteří nás při skládání celkového obrazu obce výrazně podpořili finančně. Bez prostředků bývá totiž jakékoliv snažení velice často odsouzeno k zániku, pročež ještě jednou všem veliké DÍKY! A ačkoli se podařilo nashromáždit zhruba 900 000 Kč, na celkovou částku 1,5 milionu jsme zatím ani zdaleka nedosáhli. Tato záverečná cílová rovinka je tedy na vás milí čtenáři, ostatně stejně jako krajina, o níž píšeme, i ona je odkázána na naše společné konání.
Neméně důležitá je ovšem i zpětná vazba – tedy nejen to, jak se vám publikace líbí, ale především v čem vidíte její přínos. Budeme za ni velice vděční, protože pomáhá formovat naše další snažení. A stále platí, že alespoň třetinu výtěžku vracíme zpět do krajiny – a to formou drobných realizací. V okolí Lipové díky tomu například průběžně již čtvrtým rokem upravujeme stezku ze Šeráku na Obří skály nebo jsme renovovali Hildu Pistu, Bobří a Adélin pramen.
Za autorský tým Lipová-lázně. Čti!
Lukáš Abt
