Rychlebské hory. Posledního půl století téměř zapomenuty. Je ale až překvapující, kolik příběhů se k těmto horám váže.
Aktuality
Co přináší Čti Rychleby?
Křest a přednášky
Již za týden - 26.11. se můžete těšit na křest v Tančírně v Račím údolí u Javorníku, kd...
Čti Rychleby a Králický Sněžník již brzo!
Zatímco tiskárna jede na plný výkon, čas kvapem běží! S jistotou však můžeme říct, že se máte začátk...
Císařovy nové šaty
Za poslední půl rok proběhlo v jesenických/rychlebských horách několik realizací. Rád bych vám přibl...
Proč je důležité míti Rychleby
Každý nadšenec, turista nebo jen náhodný kolemjdoucí, jenž nahlédl do knihy Čti Jeseníky, ví, že je ...
Obnova Jelení studánky a Pannewitzova pramene
Jelení studánka u Karlovic byla až do léta minulého roku mystérium. Lakonická informace ze starého průvodce však lákala dohledat tento skvost: "Z Pustého Zejfu dlouho po silnici, až zase na pěšinku. Blížíme se Karlovicům. V těchto místech je krásná Jelení studánka, kterou však s této strany těžko najdeme." Několikadenní úsilí bylo zúročeno nálezem vydatného vývěru. Nebylo pochyb, že i do této realizace půjdou peníze z fondu Čti Jeseníky.
Pomozte nám se vznikem nové publikace
Vyslyšeli jsme vaše přání – a tentokrát jsme v tom společně! Úspěšný projekt Čti Jese...
Výhledna Táborských skal - I. fáze
Podařilo se! První část úprav na výhledně Táborských skal jsou u konce. V rámci kamenických prací by...
Zvoník z Cukmantlu
Vlastivědné muzeum Jesenicka plánuje na sklonku jara vydat publikaci o dvaceti pozapomenutých osobnostech Jeseníků. Autor Matěj Matela (jenž se mimochodem podílel i na vzniku Čti Jeseníky) zde představí šikovné umělce, spisovatele, oblíbené správce horských chat a chybět nebudou ani jeho oblíbení hajní. Více informací již brzy najdete na stránkách muzeumjesenik.cz.
Hurá, budeme kácet alej roku!
Když v roce 1827 propukl ve městě Jeseník (Frývaldov) hladomor, nechal Josef Raymann, starosta města, podél pravého břehu Bělé ve snaze pomoci zmírnit důsledky krize odklidit suť, srovnat plochu a založit park. Kromě exotických stromů, vysadili také bukovou alej, později zvanou Alej nářků, odrážejícího v názvu bídu tehdejších přadláků a tkalců. V roce 1906 byl park včetně aleje předán firmou Regenhart & Raymann do vlastnictví a správy města, čímž se zpřístupnila tato unikátní alej také veřejnosti. Později, patrně po roce 1918 byla obdobným způsobem jako původní alej osázena i další část břehu řeky směrem k Tindalově prameni a náplavce. V roce 2016 se stromořadí stalo alejí roku Olomouckého kraje.