Ač se to mnohým nemusí pozdávat, odkaz Johanna Schrotha je nadčasový a daleko přesahující rámec údolí, v němž po většinu svého života působil. A přestože sám o slávu nestál, v kruhu svých přátel a pacientů byl vždy hrdý na úspěchy, jichž dosáhl. Ty výstižnou formou přibližuje nová publikace, jež vznikla k letošnímu 170. výročí skonu tohoto génia přírody.
Kromě charakterových vlastností lipovského léčitele je část knihy věnována aspektu celostní léčby a přístupu k pacientům, jenž neměl po několik desetiletí v Evropě obdoby. A to jak díky intuitivně vypozorovaným principům, jež v mnohém připomínají postupy tradiční čínské medicíny, tak díky práci s vnitřní energií – konceptem, který začíná v posledních několika dekádách rezonovat i na Západě – a to především díky využívání nabohacené vody v léčebném procesu. Schroth tento postup uplatňoval o celé století dříve, než se obdobným fenoménem, byť prostřednictvím síly myšlenky, zabýval japonský vědec Masaru Emoto.
Vyzdvižena je i Schrothova schopnost léčit bakteriální onemocnění bez použití antibiotik, úspěšná práce s epileptiky a umění uzdravovat chronické nemoci za krátké období několika měsíců – a to zejména v případech, s nimiž si ani současná medicína nedokáže poradit! V neposlední řadě lze Schrotha považovat za jednoho z průkopníků dietologie, tedy zdravé výživy v pojetí, jak ji vnímáme dnes, a zároveň za inspirační postavu celé řady přírodních hnutí, která se v průběhu 19. století v Evropě zformovala a ve 20. století našla své následovníky po celém světě.
V knize je také věnován prostor svědectvím pacientů a konfrontacím, které vznikaly v souvislosti s Priessnitzem. Rešerše materiálů a pátrání vedené snahou o zasazení léčebných procesů do dobového kontextu totiž přinesly objev pamfletu frývaldovského lékaře Josefa Weisse, v němž je lipovský naturopat bezdůvodně očerňován. Zároveň byl odhalen Priessnitzův systém manipulace s pacienty, který byl doložený lékaři a svědky ze všech koutů Evropy. Podařilo se rovněž objevit několik studií, kladoucích Schrothovu léčbu vzhledem k její komplexnosti nad léčbu Priessnitzovu.
Text upozorňuje na evidentní rozpor v tradičním výkladu počátků moderní hydropatie a jeho autor tímto přiznává zásadní kredit za její zjevnou iniciaci právě Johannu Schrothovi. Jeho žákovi Priessnitzovi nelze upřít neoddiskutovatelný podíl na propagaci této metody a s ním související kulturní a společenský rozvoj v okolí města Jeseník i v širším regionálním kontextu.
Kniha je zakončena třemi příběhy Schrothových slavných pacientů, jejichž vyléčení mělo vliv i na světové dějiny. Publikace je doplněna ilustracemi Anety Kláskové, historickými litografiemi a pohledy. Samozřejmě nechybí bohatý poznámkový aparát a literatura pro zájemce, kteří by si případně přáli ověřit zdroje.
Za tým Čti,
Lukáš Abt
