Stezka na Šerák
S obnovou stezky z Černavy na Šerák, zvané Koňská cesta, vyvstalo několik otázek, které by bylo vhodné zodpovědět.
Historie
Tuto širokou a pohodlnou stezku nechal vybudovat roku 1924 horský spolek MSSGV a jejím primárním cílem bylo zajištění jednoduššího zásobování chaty na Šeráku. Využit byl především místní materiál (keprnická ortorula), na některých místech byl dokonce vytěžen/vyzbíjen přímo ze skalních výchozů okolo stezky, což je dobře patrné nad vyhlídkovým místem v její horní části. Novou cestu finančně nejvýrazněji podpořila niská sekce horského spolku, která ji na počest vrchního fořta z Branné, působícího v této oblasti, pojmenovala Alois-Schön-Weg. Teprve později se jí začalo říkat Koňská cesta. Od 50. let byla opakovaně přetěžována těžkou technikou – jezdily po ní nákladní Tatry i mnohem těžší pásová vozidla. Původně výstavní stezka byla tehdy prakticky zničena a už nebyla obnovena.
Iniciativa obnovy
V současnosti zrealizovala Správa CHKO Jeseníky dvě nové stezky, jednu z Obřích skal a druhou na Keprníku. S obnovou Koňské cesty však tyto projekty nemají nic společného, ať už z hlediska zadání, způsobu provedení, nebo celkové koncepce. Koňská cesta je od září letošního roku obnovována z iniciativy chaty na Šeráku, protože byla na mnoha místech velmi špatně schůdná, mnohdy i nebezpečná a nedostatečně odváděla vodu při větších srážkách. Cílem obnovy je zjistit lepší schůdnost a zajistit účinnější odvodnění. Je však nutné zdůraznit, že jednotný normativ pro obnovu těchto stezek existovat nemůže, protože v cenných partiích rezervace je nutné ke každému úseku přistupovat individuálně, například podle sklonu a charakteru terénu, dostupnosti místního materiálu, možností odvodnění, či přítomnosti podzemní vody nebo prameniště.
Aspekt pochozu stezky
Koňská cesta byla na mnoha místech nadstavěna nad původní svah, aby vznikla co nejrovnější cesta s co nejmírnějším a nejplynulejším stoupáním. V závěrečné třetině využili stavitelé štětovou úpravu. Ta je v nejstrmějších úsecích po hranách stezky tvořena masivnějšími kameny, uprostřed pak méně kvalitním materiálem. V závěrečných zhruba 300 metrech jsou okrajové kameny nahrazeny drobným kamenivem. Toto provedení odpovídalo tomu, že cesta byla dimenzovaná pouze pro koně. Od začátku její existence na ní platil zákaz vjezdu motorových vozidel, který však občas porušovali motorkáři. Když po ní v období komunismu začala jezdit těžká lesní technika, došlo k jejímu výraznému poškození.
Aspekt odvodnění
Cesta byla částečně odvodněná pouze v závěrečném úseku stezky, a to pouze podélnou svodnicí na vnitřní straně (tedy blíže ke svahu). Po poničení stezky nebyla provedena žádná další opatření. Během brigády došlo k vybudování průlehů, které rozptylují vodu po zhruba 15–30 metrech podle aktuálního sklonu svahu a dalších místních podmínek. Důležité je i obnovené štětování, jež není zamlatované, takže na sebe váže srážkovou vodu již během deště a část z ní dokáže zadržet. Na rozdíl od již zničených úseků štětu tak výrazněji přispívá k její retenci.
Aspekt ochrany
Stezka sice prochází územím s nejvyšším stupněm ochrany, ale jak již bylo zmíněno výše, je zcela umělá a nadstavuje původní svah. Uplatňovat na ní stejná ochranná opatření jako v okolním přírodním terénu proto nedává příliš smysl, protože se jedná o historické lidské dílo. Navíc jde o páteřní osu jesenické magistrály, na níž je dobrá schůdnost žádoucí, protože nenutí turisty stezku obcházet a vstupovat do terénu.
Vize
Pokud to bude možné, bude se v obnově této cesty i nadále pokračovat. Získané zkušenosti mohou pomoci při úpravě obdobných cest a samotná obnova naváže na historickou tradici, která zde byla na osmdesát let přerušena. Opravy pomohou následně také lépe odvádět a rozptylovat srážkovou vodu. Pokud by stezka byla v budoucnu sjízdná, mohla by v případě potřeby sloužit také vozidlům či skútrům Horské služby. Klíčovým principem obnovy či úpravy jakékoliv cesty však zůstává potřeba individuálního přístupu ke každému jejímu úseku.
