S ohledem na novou knihu o Johannu Schrothovi předkládám jedno z témat, které se do publikace nevešlo a bylo sepsáno až následně. Článek jsem chtěl publikovat ve sborníku Jesenicko, kam nepravidelně od roku 2008 přispívám. Redakční rada však níže uvedené seznala za nevhodné publikování, jejich komentář přikládám za článkem. Osobně bych dohledané informace rád předal veřejnosti, proto volím alespoň tuto formu, ačkoliv mezi odborníky se téma jeví jako kontroverzní. S ohledem na omezenější možnosti vkládání poznámek do článku na webu jsem nucen publikovat pouze printscreenem obrazovky:
Za níže zaslanou zpětnou vazbu vybraných členů redakční rady sborníku Jesenicko děkuji výkonnému redaktorovi Matějovi Matelovi. S technickými věcmi můžu souhlasit (nejsem historik), respektuji proto jednoznačnou shodu napříč jejími členy. Vzhledem k tomu, že výše uvedený článek vznikl až po dopsání knihy, nevnímám jej jako účelový, pouze navazuji na diskusi v knize a všeobecně známá fakta především pro délku článku neuvádím. Za účelový naopak vnímám fakt, že poslední více než století se osobnost Priessnitze prezentuje pouze z jednoho pohledu. Nerozumím pak komentáři ke Kneippovi, který v době vzniku vlhkých zábalů ještě nežil. Vzhledem k tomu, že se výše popsané téma zjevilo až v závěru výzkumu ke Schrothově osobnosti, nekladl jsem na něj přílišný důraz, jak mi je níže vytýkáno. Přísnější reakci vlastně ne zcela rozumím. Mým hlavním úkolem bylo zpracovat Schrothovu metodu práce s vnitřní energií a zevrubně přiblížit příběh knížete Barjatinského, na což se můžete v knize jistě těšit.
Urputná snaha dokázat svou pravdu tím, že záměrně použiju jen ty prameny, které potvrzují moji tezi, je zřejmě tím, co mně na textu vadí nejvíce. Badatelé obvykle na základě prostudované literatury dochází k nějakému závěru, nikoliv že vymyslí pevný závěr a až následně pro něj hledají důkazy, kde se dá. Sebevědomí, až arogance, s jakou autor předkládá své teze, skutečně do vlastivědy ani jiného oboru nepatří. Zároveň, proti přepisování dějin nic nemám, nicméně aby se tak mohlo dít, musí je dotyčný důkladně znát. Za mě článek do Jesenicka určitě ne, snížili bychom tím laťku, která je nastavena mnohem výše.
---
Autor podřídil celý výklad jednomu cíli, a to je zcela neakceptovatelné. Závěrečná část je teda už hodně přes čáru, navíc nemám rád/a takové to nepokorné psaní textů, kdy se tvářím jako největší mistr světa, který po pár měsících "konečně" a jako první naprosto senzačně „rozklíčoval“ zásadní otázku, na které všichni ostatní přede mnou pohořeli… Poznámkový aparát mi přijde v zásadě použitelný, ale celkově bych text jako celek nedoporučil/a.
---
Předložená práce je pouze historizující rekonstrukcí dobových sporů mezi zastánci Priessnitze, Schrotha - a navíc zde nejmenovaného Kneippa - a opravníkem oblíbených omylů (které mají dobový rozměr daný možností předávání informací). Autor zde podlehl stejné metodě uvažování (spíše to vypadá jako hašteření sparťanů a slávistů), která je z vědeckého hlediska překonaná a je pouhou epizodou v dějinách balneologie. Namísto aby stanovil hypotézu, kterou dokládá či vyvrací z obou stran, zvolil si dogmaticky tezi svrhnout Priessnitze z piedestalu a nahradit Schrothem, což podporuje pouze negativními hodnoceními Priessnitze a stejnou apologetikou Schrotha a jeho ctností.
Text, podpořený akribií poznámkového aparátu, však vzhledem k svému problematickému cíli nemá většího významu pro regionální vlastivědu. Spíše jde o marketingový tah v souvislosti s připravovanou knihou autora. Větší váhu by však mělo, kdyby autor upustil od ahistorického přístupu "kdo byl první" (což mi připomíná sovětskou produkci, která přehodnotila spoustu vynálezů s tím, že první na to přišel Rus a na Západě jim to ukradli) a napsal poctivou monografii o Schrothovi bez postranní senzacechtivosti hledáním nepřítele v Priessnitzovi.
Text nedoporučuji k otištění ve sb. Jesenicko. Nechť ho autor nabídne některému barevnému bulvárnímu časopisu věnovanému historii.
---
Víceméně vše již bylo řečeno a souhlasím. Využití méně známých, neznámých či doposud zřídka využívaných pramenů je sice chvályhodné, ale vzhledem k jejich dle mého soudu dosti nevhodné interpretaci, stylu argumentace, předpojatosti, vynechávání nehodících se informací, celkové chaotické struktuře textu atd. atd. bych jej přijal pouze po kompletním přepracování.
---
Autor jistě pro psaní textů provedl rozsáhlé studium literatury, což vidíme i v poznámkovém aparátu. Ale z textu, zejména jeho závěru, je cítit výrazná snaha prosadit svou pravdu, tezi, své závěry... A nejsem si jist/jista, že jde o nějaké "rozproudění " odborné debaty, o diskusi s odborníky. Na otázku položenou níže - tedy "zda v tom chceme hrát roli" - já za sebe odpovídám, že ne. Podle mě toto není smyslem vlastivědného sborníku Jesenicko. Pokud pan autor podloží své závěry hlubším studiem pramenů a archiválií, rozšíří jej a změní rétoriku, myslím, že článek může být publikován třeba v dalších letech.
---
Nakonec ještě jeden neanonymní pohled od Jiřího Glonka z Vědecké knihovny v Olomouci:
Osobně bych text právě proto otiskl zrovna v Jesenicku, byť to může být pro leckoho kontroverzní. Kde jinde by měla být rozprouděna diskuze na dané téma? Hovořit v případě tohoto textu o snižování laťky mi přijde zbytečné a hlavně neoprávněné. Osobně jsem četl v Jesenicku méně povedené statě. Stejně tak nevidím v textu žádnou aroganci, jen vysvětlenou snahu o posunutí fokusu. A proboha, nenamlouvejme si, že historie jako vědní disciplína je vědou exaktní… Není a nikdy nebude! Zjednodušeně řečeno – každý pramen může být interpretován různě (viz Čechurovy práce k čarodějnickým procesům). Podle mého názoru je autorova interpretace zcela relevantní a nebojím se ji označit za potřebnou a přínosnou pro další bádání. Rozhodně se nelze tvářit, že nastíněné otazníky, nota bene podložené mnoha dobovými citacemi, neexistují. I když se dotýkají velikána, jakým byl (a je) Priessnitz. Autor očividně píchl do vosího hnízda a to je koneckonců jedině dobře! Navíc podsouvat autorovi marketingový tah v souvislosti s připravovaným vydáním větší studie mi přijde vskutku dost úsměvné. Při vší úctě, který chovám ke sborníku Jesenicko – zaslání textu některému barevnému bulvárnímu časopisu věnovanému historii by mělo skutečně mnohem větší marketingový přínos …
