Budeme-li věřit pověstem, vědělo se o zázračném Antonínově prameni (Antoniusquelle) již od pradávna. Voda z něj byla natolik vyhlášená, že se zde na počátku 20. století dokonce zvažovala stavba sanatoria nebo lázní, které by využívaly její léčivou moc i příhodnou polohu místa.
Ovšem první doložené písemné zmínky o Antonínově prameni se datují až do třicátých let 20. století, kdy se o zdejší vody začal zajímat profesor brněnské techniky Josef Holluta (1895–1973), který pak v sérii článků poukázal na jejich radioaktivitu. Ještě před ním se měřením hodnot radioaktivity věnoval středoškolský profesor Alois Wagner, který také potvrdil některé Hollutou naměřené hodnoty. Dle současných měření by měla voda pramene obsahovat minimálně 1600 Bq/l, čímž by se dle zákona řadila mezi léčivé přírodní vody. Přesnější a potvrzovací měření jsou pak plánována na jaro příštího roku.
Legendami opředený pramen upadl po odsunu německého obyvatelstva v zapomnění. Až v novém miléniu byl drobně upraven Jiřím Vebrem, který se také postaral o vyvedení vody nerezovou trubkou. Jak je však evidentní z přiložených fotek, úpravu si zasluhovalo také okolí, a především pak správné podchycení výrazně zvýšených radioaktivních vod. Z fondu knih Čti Jeseníky a Rychleby a se souhlasem Lesů ČR tak došlo ve spolupráci s místními dobrovolníky na podzim 2023 k celkové revitalizaci této lesní tišiny.
Primárně byly podchyceny vody pramene do kameninové drenáže asi dva metry pod povrchem, aby nedocházelo k přístupu vzduchu. Podařilo se také zkoncentrovat podzemní vody, a tím docílit také zvýšení průtoku v samotném vývěru. Pří ústí trubky vyvedené z kamenné mohyly pak koncentrace radonu ve vodě vykazuje nejvyšší hodnoty, a je tedy také nejvhodnější pro konzumaci a regeneraci organismu. Zároveň bylo také pod přístupovou platformou vyhloubeno jezírko. Mohlo by se zdát že primárně pro zadržování vody, ale především pak pro vytvoření přirozeného „zářiče“. Ve vzdálenosti tři až čtyři metry byly totiž při měřeních zjištěny nejvyšší hodnoty gama záření, což by mohlo na člověka mít také blahodárné účinky. Stačí se jen na chvíli posadit a jen tak nic nedělat. Neviditelné záření si pak se vším poradí samo. Kromě nasucho skládané mohyly byl upraven také přístup přes potůček a původní mokřinu.
Během roku se podařilo vcelku podrobně dohledat podrobnosti k historii samotného místa: Pověsti, mapy i pamětníci se vzácně shodují na tom, že od kostela v Nové Senince až k hranici s dnešním Polskem vedla původní, místy dodnes znatelná cesta, která směřovala kolem pramene nebo svatého obrázku na Rykowisko a odsud dále až k lidským obydlím. Obrázek na stromě nedaleko pramene souvisel s touto pověstí: Kdysi o Vánocích tady umrzla mladá dívka z nedaleké vsi Kamienica, která se do Špiklic vydala pro radu k zázračnému doktorovi. Když její příbuzní nechali zhotovit obrázek sv. Antonína, brzy se o něm rozneslo, že je zázračný.
Další pověsti vychvalují léčivou moc vody z pramene a vypráví o zázračně vyléčených lidech: V rodině dřevorubce Wernera z Urlichu nedaleko Špiklic se odehrálo strašlivé neštěstí. Otce, živitele rodiny jednoho dne přineslo z lesa s rozlámanými údy. Jeho stav se nelepšil a nic nepomáhalo. Až když jeho zoufalá žena začala chodit ke svatému obrázku, zjevil se jí zurčící pramen. Vodu z něj každý den nosila svému muži a ten se zanedlouho uzdravil. Nejen legendy živí auru léčebných účinků vody z Antonínova pramene, jsou to i několik vzpomínek místních, dnes již dávno na věčnosti žijících původních obyvatel, které se také podařilo dohledat a podrobněji budou publikovány na jaře následujícího roku..
V rámci úpravy Antonínova pramene to však není vše. Na jaře je v plánu instalace pochozích kamenů s reliéfy lidských a zvířecích stop odkazujících na nešťastné umrznutí mladí dívky a objevení pramene. Na nedaleký smrk se pak nejspíš také vrátí obrázek sv. Antonína, jenž na místo po staletí dohlížel. A kdo ví, možná těch drobných úprav bude ještě více. Tak či tak vám přejeme příjemný pobyt u tohoto zázračného pramene!
Tým Čti
