Hurá, budeme kácet alej roku!

Když v roce 1827 propukl ve městě Jeseník (Frývaldov) hladomor, nechal Josef Raymann, starosta města, podél pravého břehu Bělé ve snaze pomoci zmírnit důsledky krize odklidit suť, srovnat plochu a založit park. Kromě exotických stromů, vysadili také bukovou alej, později zvanou Alej nářků, odrážejícího v názvu bídu tehdejších přadláků a tkalců. V roce 1906 byl park včetně aleje předán firmou Regenhart & Raymann do vlastnictví a správy města, čímž se zpřístupnila tato unikátní alej také veřejnosti. Později, patrně po roce 1918 byla obdobným způsobem jako původní alej osázena i další část břehu řeky směrem k Tindalově prameni a náplavce. V roce 2016 se stromořadí stalo alejí roku Olomouckého kraje.

 

 

Buky jak se zdá, kladou důraz na spravedlivé vyrovnávání. Tyto stromy se dokážou na sebe v rámci procesu fotosyntézy tak dalece naladit, že všechny podávají stejný výkon, což není rozhodně samozřejmé. (…) Lhostejno, zda jsou mohutnější, či subtilnější, všichni příslušníci téhož druhu produkují s pomocí světla zhruba stejné množství cukru na list. K vyrovnávání dochází podzemní cestou, přes kořeny. Lví podíl na těchto transakcích mají houby. (Wohlleben, 2016)

 

Když jsem se před asi šesti lety poprvé setkal s informací, že se má kácet tato slavná jesenická alej, rozhodnutí jsem akceptoval s tím, že to dělají lidé, kteří věci rozumí. Postupně však začalo v rámci Smetanových sadů přibývat kácení stromů, které byly údajně nebezpečné, ale často ve výborném stavu nebo z pohledu pasportu zeleně dlouhodobě perspektivní. Červený dub u letního divadla, olše u Tindalova pramene nebo pamětní Goethův dub u tenisových kurtů. Ve všech případech se jednalo o kácení stromu jako celku, nikdy se nepřihlédlo k možnosti zásahu arboristy, realizace některého z typů stabilizačních řezů, či převedení na torzo.

 

rect4171

Obr. 1 - Prostřední část aleje na nejstarším známém vyobrazení z roku 1909, tedy tři roky po předání veřejnosti (ještě bez opěrné říční zdi), a tentýž pohled v roce 1951 (sb. autora)

 

Právě tato jednoznačnost a černobílost - dobrý strom nechť zůstane, špatný nechť je zcela skácen - mne přivedla k otázce, zda skutečně musí být zásah správce zeleně vždy takto jednoznačný, obzvláště když se jednalo často o stromy se stářím přes sto a více let a výraznými obvody kmenů (senescentní stromy). Záhy jsem seznal, že totální kácení je až vlastně nejzazším řešením a mělo by se k němu přistupovat ve výjimečných případech. Zaujal mne proto fakt, že v našem městě se tato výjimka stala standardem(!).

 

rect3372 

Obr. 2 - Detail horní části Aleje nářku pod vilou Erwina Regenharta, kolem roku 1915 bez patrné dovýsadby další části aleje ve směru k Tindalově prameni. (sb. autora)

 

Určitá změna nastala v minulém roce, kdy podobně k totálnímu kácení odsouzený dub letní v blízkosti aleje, poškozený při vichřici, byl nakonec zachráněn po odborném posudku, doporučujícím několik zásahů. Že by to mohla být naděje pro citlivější zásahy i na dalších stromech a změna přístupu města k péči o zeleň mne potěšila. Obdobným posudkem prošly i další stromy, konkrétně blízké buky z Aleje nářků (Klimešová 31.10. 2021). Ačkoliv byl stav některých z nich seznán za krátkodobě perspektivní, byl zdůrazněn fakt, že je potřeba posuzovat alej jako celek a management jednotlivých dřevin byl označen za chybný přístup. Jako navržené řešení bylo doporučeno přesunutí cíle pádu a redukční řezy na daných stromech s tím, že by se navázalo zpracováním studie segmentové obnovy s rozvržením do etap. V případě senescentních stromů, jež jsou součástí aleje tak významné kulturní, historické i biologické hodnoty, se jednalo o rozhodnutí přistupující k údržbě v co nejkomplexnějším pohledu, jak lidských potřeb a bezpečnosti, tak širšího kulturního a historického pohledu.

 

Buky zjevně nevyznávají odstup, spíš naopak. Kmeny často nestojí ani metr od sebe. Koruny zůstávají malé a stěsnané, takže se i mnozí lesníci domnívají, že to stromům nesvědčí. Proto je skácením oddělují, což konkrétně znamená, že se odstraní ty údajně přebytečné. (...) Stanou se z nic samotáři. Kontakty se sousedy jdou do ztracena, protože jsou na místě jen pařezy. Každý pak hospodaří na vlastní pěst, čímž se značně prohloubí rozdíly v produktivitě. Slabší příslušníci komunity se tak dostávají do potíži. Ať už to má co dočinění s jejich umístěním, a nedostatkem živin, přechodnou indispozicí či genetickou výbavou, padnou snáze za oběť hmyzu a plísním. (Wohlleben, 2016)

 

Dark-Hedges

Obr. 3 - Nahusto vysázené a křivolaké stromy nemusí znamenat hned špatný záměr. O sto let starší irská buková alej stejného charakteru jako Alej nářků patří mezi nejobdivovanější na světě. (zdroj: pelipecky.cz)

 

I proto mne osobně překvapil závěr soudního znalce ing. Mráčka ze 31.3.2022 ve věci posudku Aleje nářků, jednoznačně tvrdícího, že jediným řešením je okamžité totální a navíc bodové kácení. Přesto, že se jedná o oficiální dokument, nesplňuje náležitosti příslušné vyhlášky dle justice.cz, neuvádí zadavatele, příslušné otázky zadavatele, znalecký úkol, výčet publikací týkajících se dané problematiky, ani posouzení provozní bezpečnosti. Odkazuje na starou a již neplatnou verzi metodiky oceňování a konstatuje, že vitalitu dřevin nelze ve vegetačním klidu posoudit, ačkoliv částečně samozřejmě hodnotit lze, nebo přistupuje ke stromům z lesnického hlediska, kdy se takto s danými stromy v rámci města nepracuje. 

 

Tento na první pohled neodborný (jak formálně, tak odborně) a účelový (zabývající se pouze jedním faktorem) posudek jsem konzultoval s arboristkou a dalším soudním znalcem z Mendelovy univerzity v Brně. Ti pak poukázali na výše uvedená fakta. Reakce místostarosty města pana Vlazla pak byla i přes upozornění na ony další vhledy jednoznačná: “Debata nad fundovaností soudní znalce je zbytečná. Oddělení majetku má vyjádření státem potvrzené autority, že je nutný bezodkladný zásah.”

 

rect4195

Obr. 4 - Vstup do bukové aleje v roce 1930 a dnes. Povšimněte si neměnnosti “špatného” stavu prvního stromu po pravé straně, ale také skupiny stromů po levé straně. Je také patrný náklon prvního stromu vlevo. (sb. autora)

 

Pro mne a snad i pro další občany z Jeseníku z toho plyne víceméně toto - i přes snahu města přijmout zodpovědnost za zeleň moderním způsobem je tato čistě účelová a týká se vybraných dřevin. Dále se bude spolupracovat s lidmi, kteří svým přístupem trvale poškodí křehký prvek výjimečné aleje - v tomto případě panem Ing. Zdeňkem Mráčkem ze Zábřehu.


rect3322

Obr. 5 - Prostřední část Aleje nářku v roce 1915 a v současnosti. Snížená hustota stromů je patrná na první pohled. (sb. Z. Smitala, foto autor)

 

Vhled Aleny Klimešové z Mendelovy univerzity:

“Jestliže se 12 plánovaných buků v hustém sponu aleje pokácí, tak určitě budou ty okolní poškozené. Ty se pak taky budou muset výhledově kácet.” Je tedy spíše v zájmu výhledově vykácet i zbytek aleje, nebo přistupovat k problému opravdu zodpovědně? S ohledem na to, že stejný soudní posudek ing. Mráčka doporučuje místo vzrostlých bukových stromů volit pro následnou výsadbu stromy s max. výškou do 15 metrů, můžeme očekávat také proměnu původního konceptu parku. Nejsem si jistý - ale musí mít i Jeseník normovaný park, jakých je po celé Evropě tisíce? Nemůže se brát ohled na specifika daného místa? Každý, kdo alespoň jednou v našem parku byl, tak ví, že naprostá většina stromů má výšku větší. Směr nám město ukázalo již dříve, a sice náhradní výsadbou v horní části parku několik let zpět, která dle odborného hlediska není pro náš park vhodná.  

 

Závěrem chci říct, že samozřejmě přijímám fakt, že některé stromy aleje jsou ve špatném stavu a nezpochybňuji nutnost zásahu. Existuje-li však možnost, jak k celému problému přistoupit citlivěji, pojďme se do toho pustit. Je-li však zájmem majitele pozemku alej postupně kácet celou - viz oslabení aleje bodovým kácením - nechť se to řekne rovnou, ať víme co očekávat. Konečně, rád bych zdůraznil fakt, že v našem parku jsou stromy z pohledu provozní bezpečnosti mnohem nebezpečnější a ty se neřeší, proto nerozumím tomu, proč se musí kácet ihned právě v této aleji (26. a 27. dubna) a to bez přihlédnutí k novým a zásadním faktům.

Lukáš Abt

Přihlaste se prosím znovu

Omlouváme se, ale Váš CSRF token pravděpodobně vypršel. Abychom mohli udržet Vaši bezpečnost na co největší úrovni potřebujeme, abyste se znovu přihlásili.

Děkujeme za pochopení.

Přihlášení