Jelení studánka u Karlovic byla až do léta minulého roku mystérium. Lakonická informace ze starého průvodce však lákala dohledat tento skvost: "Z Pustého Zejfu dlouho po silnici, až zase na pěšinku. Blížíme se Karlovicům. V těchto místech je krásná Jelení studánka, kterou však s této strany těžko najdeme." Několikadenní úsilí bylo zúročeno nálezem vydatného vývěru. Nebylo pochyb, že i do této realizace půjdou peníze z fondu Čti Jeseníky.
Původní Jelení studánka kolem roku 1935...
Když máte dostatek kamenů, jde práce jedna radost. Pro některé možná nečekané, ale taková menší kamenná zeď s podestou a schody spolyká na desítku tun kamenů. A jak ke studánce trefíte? Od karlovické fořtovny je to vlastně docela kousek. Na lesní cestě se vždy držíte pravé odbočky a po asi půl kilometrů nemůžete toto slavné místo minout. Bylo kdysi natolik významné, že k němu vedla samostatná značka, což se v jesenických horách moc nevedlo!
Doušek chladivé vody (nejen) po práci přijde vhod,
Další realizace se podbídla sama. Objev kamene s názvem Pannewitz Quelle Viktorem Bařinkou, místním polesným, a paralelní nález zapomenutého příběhu Matějem Matelou určilo místo ani ne o kilometr nad Jelení studánkou.
V září roku 1857 se v Karlově Studánce konal jubilejní 10. sjezd moravského a slezského lesnictva, který neorganizoval nikdo jiný než legendární Julius Micklitz (1821–1885), toho času řádový nadlesní na Hubertově. Po odborné rozpravě a prohlédnutí poutavé výstavy se druhého dne 10. září odebrali účastníci na exkurzi do revíru Podlesí, Andělská Hora a Karlovice. Když se jaksepatří posilnili v Anenské myslivně, zhruba po druhé hodině odpolední vyrazili skrze karlovický revír k půvabnému prameni, vyvěrajícímu u cesty z Vrbna do Andělské Hory. Zde bylo jednomyslně rozhodnuto, že zřídlo ponese jméno významného účastníka shromáždění, pruského vrchního lesmistra Julia von Pannewitze (1788–1867). Pramen tak získal název Pannewitz-Quelle, na což upozorňoval opracovaný kámen umístěný sem později.
Po opětovném navrácení a vyčernění kamene byla upravena mohyla a na zakrytí studánky, jsme si pak půjčili několik kamenů z okolí Jelení studánky. Víte, co nás přitom napadlo? Pruský lesmistr by jistě z křemeny vyskládané mohyly s občasnými zlatěnkami měl jistě radost!
A co vy? Podpořte tyto a další realizace a objednejte si novou publikaci Čti Rychleby a Králický Sněžník na Doniu. Část výtěžku opět poputuje na obdobné radosti, které v krajině potěší i vás.
Tým Čti Jeseníky
Pannewitzův pramen před a po opravě.